Lepicí sada na defekt stárne v kufru i bez použití
Místo rezervy bývá v kufru taška s lahvičkou a kompresorem. Těsnicí prostředek v ní ale nevydrží věčně: výrobci ho doporučují měnit zhruba po pěti letech a utěsní jen malý průraz v běhounu. Většina řidičů to zjistí až u krajnice.
Pod podlahou kufru dnes většinou nečeká kolo, ale plastová taška s lahvičkou tmelu a malým kompresorem. Váží zlomek toho co rezerva a zabere desetinu místa. Většina řidičů ji nikdy neotevře.
V tom je háček. Sada se totiž kazí potichu a svůj stav ohlásí až ve chvíli, kdy stojíte na krajnici a nemáte náhradní řešení.
Utěsní hřebík, na nic většího nestačí
Tmel je stavěný na malý otvor v běhounu, tedy v té části pneumatiky, která se valí po vozovce. Výrobce OSRAM u své sady TYREseal uvádí utěsnění defektů do 6 mm, lahvičku o objemu 450 ml a dojezd až 200 km. Sady od jiných výrobců se v těchto číslech liší, ale řád je stejný.
Co tmel nezachrání, vyjmenovává PneuMagazín: proříznutou pneumatiku, poškozenou bočnici, velkou trhlinu, prasklý ráfek ani plášť, který se od ráfku oddělil. Stejně marná je aplikace u pneumatiky, kterou už stihla zničit jízda bez vzduchu.
A pak je tu zjištění, které jde proti instinktu. Americká automobilová asociace AAA v testech těchto sad zjistila, že když předmět, který pneumatiku propíchl, uvnitř nezůstane, sprej díru zacelit nezvládne. Hřebík tedy nechte v pneumatice a jen si poznamenejte, kde je.
Lahvička má datum použitelnosti
Těsnicí směs houstne a vysychá, i když se s ní nic nedělá. Podle údajů OSRAMu se většina těsnicích materiálů pro pneumatiky včetně těch z výroby mění zhruba po pěti letech; datum najdete vytištěné přímo na láhvi nebo na dně plechovky. U auta, které jste koupili jako ojeté, je slušná šance, že už to datum minulo.
Náhradní lahvička se prodává samostatně a kompresor se nevyhazuje, ten vydrží. Michelin v poradně upozorňuje ještě na jednu vlastnost: balení je jednorázové. Do pneumatiky musí jít celý obsah, protože zbytek zaschne v přívodní hadičce a podruhé už se použít nedá.
Zkontrolovat datum má smysl i kvůli předpisu. Vyhláška č. 341/2014 Sb. žádá náhradní kolo s klíčem a zvedákem, ale zná tři výjimky: vůz na pneumatikách umožňujících nouzové dojetí po defektu, vůz vybavený prostředky pro bezdemontážní opravu poškozené pneumatiky a vůz se smlouvou o nepřetržité opravě pneumatik na celém území republiky. Druhá výjimka je právě lepicí sada a stojí na tom, že to nouzové dojetí opravdu umožní.
Po aplikaci nejvýš osmdesát
Opravená pneumatika není opravená. Michelin píše, že těsnicí sprej se nehodí na dlouhé vzdálenosti ani na rychlosti nad 80 km/h a že po chvíli jízdy je potřeba zkontrolovat tlak a dohustit na předepsanou hodnotu. Dálnice tedy odpadá, cíl je nejbližší pneuservis.
Tam řekněte rovnou, že je uvnitř tmel. Technik s tím počítá při demontáži a čištění ráfku, jinak se mu směs rozteče po montážním stroji. U sad novější generace bývá složení upravené tak, aby snášelo čidlo tlaku v pneumatikách; u starší pěnové náplně se s tím nepočítalo.
Na co se v pneuservisu zeptat
Ptejte se konkrétně na tři věci. Jestli technik sundal plášť z ráfku a prohlédl ho zevnitř, protože poškození kostry zvenčí vidět není. Jestli šel tmel smýt a pneumatika opravit natrvalo záplatou. A jestli je v pořádku ventilek i čidlo tlaku.
Odpověď má být jednoznačná. Formulace, že se to zdá v pořádku, u pláště sejmutého z ráfku znamená, že se do něj nikdo nedíval.
Datum ze štítku a průběh zásahu
Datum použitelnosti si vyfoťte hned, jak vůz převezmete. Jinak byste kvůli jednomu údaji museli pokaždé vyndat celou tašku ze dna kufru, a tak to nikdo nedělá. Druhý zápis patří samotnému zásahu: kdy jste sadu použili, na kterém kole a co k tomu řekl servis.
Obojí se hodí při prodeji auta, protože nový majitel jinak zdědí prošlou nouzovou výbavu, aniž o tom ví. V Servisce takový záznam i fotografii uložíte ke konkrétnímu vozidlu: jedno vozidlo vedeme zdarma a všechny funkce si na 14 dní vyzkoušíte bez platební karty.
