Bílá emulze na měrce oleje je vážnější nález než tatáž emulze pod víčkem
Krémový povlak pod plnicím víčkem motoru najde po zimě spousta řidičů a většinou za ním stojí zkondenzovaná voda z krátkých jízd. Rozhoduje ale místo: dokud je měrka čistá, řeší se to delší jízdou, kdežto emulze na měrce spolu s ubývajícím chladivem ukazuje na chladicí kapalinu v oleji.
Odšroubujete víčko plnicího otvoru oleje a na jeho spodní straně visí krémový nažloutlý povlak. Vypadá to zle a první věta, kterou k tomu člověk obvykle uslyší, mluví o těsnění pod hlavou válců. Většinou to tak není. O tom, jestli jde o zimní kondenzaci, nebo o opravu za desítky tisíc, rozhoduje jediná věc: kde všude ta emulze je.
Vodu si motor vyrábí sám
Voda patří mezi produkty spalování paliva stejně jako síra. Malá část spalin projde kolem pístních kroužků do klikové skříně a odtud ji odvádí systém odvětrání, jak popisuje odborný portál MotoFocus. Cestou ale prochází kolem studeného kovu.
Sloučit se s olejem přitom voda nedokáže. Ing. Jaroslav Černý z Ústavu technologie ropy a petrochemie VŠCHT Praha v seriálu o vlastnostech motorových olejů píše, že olej a voda jsou dvě neslučitelné látky a voda se v oleji rozpouští jen v zanedbatelném množství. Zbytek zůstane rozptýlený v drobných kapkách. Tomu se říká emulze a bílá je proto, že takhle rozptýlená voda odráží světlo.
Studený olej vodu nevyžene
Olej dělá svou práci až horký. Inter Cars uvádí, že u zahřátého motoru má čidlo ukazovat něco málo přes 100 °C, u benzinových motorů 110 až 125 °C a u naftových zhruba o 15 °C méně. Teprve nad stovkou se z oleje odpaří voda i síra ze spalování. Auto, které denně urazí čtyři kilometry na nákup a zpátky, se tam nedostane ani v létě; za krátkou jízdu se běžně bere trasa do deseti kilometrů, jak loni v prosinci shrnul SWR3.
Zbytek dělá chladný povrch. Víko hlavy a plnicí víčko ofukuje vzduch zvenčí a horký olej se k nim nedostane, takže jsou chladnější než všechno pod nimi. Vlhký vzduch z klikové skříně na nich kondenzuje první. Proto povlak sedí na víčku, kdežto olej o dvacet centimetrů níž vypadá normálně.
Nález na měrce znamená něco jiného
Měrka sahá do olejové vany, tedy do celé náplně. Je-li krémová i ona, není voda jen sražená na studeném víčku, ale promíchaná v oleji. Na to už kondenzace z krátkých jízd nestačí a na řadě je chladicí kapalina.
Potvrzují to tři věci, které si řidič ohlídá sám. Hladina oleje na měrce stoupá, aniž se dolévalo. V expanzní nádobce naopak chladiva ubývá. A z výfuku jde bílý kouř i po zahřátí motoru – ten MotoFocus vede mezi příznaky vadného těsnění hlavy spolu se zápachem výfukových plynů v kabině a se ztrátou výkonu.
Spěch má důvod. Podle Černého stačí velmi nízká koncentrace chladicí kapaliny v oleji, aby se jeho funkce nevratně zhroutila: olej zčerná, ztratí tekutost, objeví se v něm kaly a nakonec může motor zadřít. Samotná výměna oleje to nespraví, protože část staré náplně v motoru zůstane a glykol z ní zničí i tu novou. Čistí se celý olejový okruh.
Co pozná oko a co ne
Tady je poctivé říct, kde domácí diagnostika končí. Černý upozorňuje, že počáteční příznaky nemrznoucí směsi v oleji vypadají v zimě stejně jako pouhá voda z častých studených startů. Pohled na měrku prozradí, že tam voda je. Odkud přitekla, neprozradí.
Rozdíl udělá sledování v čase. Poznamenejte si hladinu oleje, hladinu v expanzní nádobce a stav tachometru, ujeďte týden běžného provozu a porovnejte to znovu. Kondenzace hladinami nehne. Netěsnost se ozve na obou koncích naráz: oleje přibývá, chladiva ubývá.
Domácí zkouška na vodu existuje a říká se jí prskací nebo žehličkový test. Kapka oleje na rozpálené žehličce prskne, jak se z ní odpaří voda; Černý ji uvádí jako nejjednodušší test na nadměrné množství vody v oleji. Glykol ale neprokáže. Na ten je potřeba laboratoř s infračerveným spektrometrem.
Otázka, se kterou přijít do servisu
Ptejte se na test spalin v chladicí kapalině. MotoFocus ho popisuje jako první krok při hledání netěsnosti mezi olejem a chlazením a říká i to, jak se čte výsledek: když tester výfukové plyny najde, jde o těsnění hlavy, když ne, kontroluje se dál chladič oleje.
Vyplatí se vědět, kterým směrem to teče. Tlak v olejovém okruhu je vyšší než v chladicím, takže netěsným chladičem oleje jde olej do chladiva, ne chladivo do oleje. Hnědá mazlavá hmota pod víčkem expanzní nádobky, které mechanici říkají máslo nebo majonéza, je proto úplně jiný nález než bílá emulze pod víčkem oleje – a hledá se jinde.
Když se emulze vrací a motor je zdravý
Zbývá třetí možnost: zanesené odvětrání klikové skříně. Při dlouhodobém provozu za nízkých teplot se v něm podle MotoFocusu usazují zbytky plynů v podobě husté kaše, která ucpe potrubí nebo ventil. Tlak v motoru pak roste a tlačí olej ven přes těsnění. Příznak se hledá snadno: měrka se sama nadzvedává, nebo při vytahování syčí.
Co s tím prakticky
Je-li emulze jen na víčku a měrka čistá, otřete víčko a jezděte dál – jen si k městskému provozu jednou týdně přidejte půlhodinovou jízdu, aby se olej dostal na provozní teplotu. Kratší interval výměny oleje je u takového provozu na místě taky: nečistoty, které se z chladného oleje nestihly odpařit, spolu podle Inter Cars reagují a tvoří kaly.
Je-li krémová i měrka a chladiva ubývá, další jízdy věc jen zdraží. Nejlevnější je v té chvíli odtah.
Ať už to dopadne jakkoli, zapište si datum, stav tachometru, obě hladiny a fotku víčka i měrky. Při dalším nálezu za rok rozhodne právě porovnání s dneškem a paměť ho nenahradí.
Servisní knihu, hladiny i fotky k vozu vedete v Servisce – jedno vozidlo je zdarma a všechny funkce na 14 dní bez zadávání karty.
